Biografie Milady Blekastad
Milada Blekastad, přechýleně Milada Blekastadová, rozená Topičová (1. července 1917 v Praze – 25. října 2003 v Oslo) byla překladatelka, komenioložka a literární historička (bohemistka) českého původu. Narozena Jaroslavu a Miladě Topičovým, byla vnučkou známého pražského nakladatele Františka Topiče, jehož intenzivní vydavatelská péče o severskou literaturu sehrála podstatnou roli i v jejím zájmu o kulturu skandinávských národů. Prostřednictvím Ingeho Krokanna, jehož román se později dočkal jejího prvního překladu, se v pouhých 16 letech (1933) během své první poznávací cesty do Norska seznámila s malířem Hallvardem Blekastadem (1883–1966), za něhož se již následujícího roku v Praze provdala (z manželství tráveného pak po mnoho let na norském venkově vzešlo celkem sedm dětí). Díky svému mimořádnému jazykovému nadání (již v době svého odjezdu ovládala němčinu, francouzštinu a ruštinu, později se rovněž naučila latinsky) si brzy suverénně osvojila obě varianty spisovné norštiny. Začínala jako překladatelka norské literatury, od roku 1939 se však věnovala též překladům ze svého mateřského jazyka. Přetlumočením Labyrintu světa a ráje srdce (1955) započalo její působení v oblasti komeniologických studií. Třebaže v Praze svá středoškolská studia (1928-1933) ze známých příčin nedokončila, na univerzitě v Norském Oslo mohla po letech (po dodatečném složení maturitní zkoušky) získat doktorský titul: její dizertační prací byla německy publikovaná a dodnes vysoce ceněná monografie Comenius. Versuch eines Umrisses von Leben, Werk und Schicksal des Jan Amos Komenský (Universitetsforlaget – Academia, Oslo – Praha 1969). Z rozsáhlé řady jejích dalších komeniologických příspěvků patří k nejvýznamnějším její průkopnická edice Unbekannte Briefe des Comenius und seiner Freunde: 1641–1661 (Henn, Ratingen – Kastellaun, 1976). Její působení se ovšem neomezovalo na jediný obor: V letech 1957–1987, na Ústavu slovanských a baltických studií na Univerzitě v Oslo, přednášela o starší i moderní české literatuře. Zároveň hojně překládala do norštiny významná díla autorů moderní české literatury (mimo jiné Karla Čapka, Václava Havla, Milana Kundery, Ludvíka Vaculíka, Ivana Klímy, Pavla Kohouta či Daniely Hodrové), jakož i díla filosofická (např. Patočkovy Kacířské eseje o filosofii dějin). Po roce 1968 se navíc významnou měrou podílela na organizaci finanční i jiné pomoci českému disentu. V roce 1997 jí byla prezidentem Václavem Havlem udělena medaile Za zásluhy.